Dříví to není. Naopak se nám klacíky a kůra hromadí před dveřmi a na balkóně.
Shrnutí najdete v myšlenkové mapě a vysvětlení na řádcích níže.
Hned na začátek chci upozornit, že nenosíme vždy vše, co je uvedeno. Jedná se o seznam, ze kterého je jistotou svačina, batoh do lesa a většina bezpečnosti. Ostatní tak nějak fluktuuje, co mi zrovna přijde pod ruku. Ale už se mi i stalo, že jsem zapomněla na deku nebo část lékárničky. Snažím se to řešit pokrčením ramen a odhodláním se pro příště poučit.
To, že se najíme a máme nějaké náplasti je jasné asi jako slunný den. Mobil mám hlavně na focení, ať už výtvorů s hrdými tvůrci nebo bez nich, přírodních zajímavostí a krás, včetně broučků, které chceme identifikovat později (neboť naši papíroví pomocníci jsou na ně krátcí). Také si s ním fotím kartičky, abych si nemusela pamatovat, které obrázky máme ve hře.
Mobil může sloužit také jako internet (tedy informace) v kapse a s pomocí aplikací můžete určovat rostliny nebo hmyz. Slyšela jsem i o poznávání hlasů ptáků. Já jsem v tomhle konzerva, mám raději papírové pomocníky, takže o těchto mobilních mnoho nevím. Ale pokud je to vaše cesta, není nic jednoduššího, než zadat do vyhledávače.
O pomůckách ke hrám a tvoření jsem se podrobně rozepsala v článku: Co dělat s dětmi v lese a v průvodci: Nebojte se nudy v lese. Ani v jednom nezmiňuji nožík. Mám ho stabilně v peněžence a používáme ho při stavbě skřítčích domečků nebo výroby lodiček z kůru, případně při svačině.
K nožíku se váží jistá pravidla, která dětem vštěpuji už od malička. Nosí a podává se zásadně špičkou dolů. Můj cestovní je samozřejmě zavírací, takže chodit s otevřeným ani nedává smysl. Řeže se od sebe i od ruky, která klacík či kůru drží. Nezabodává se do země (do stromů by to snad nikoho ani nenapadlo) a po ukončení práce se okamžitě vrací ke mně.
Batoh do lesa
Kdysi dávno moje maminka ušila mé mladší sestřičce (čau Káji! 😉 ) batůžek na výpravy s Ježky (ČSOP), kam jsme jako děti chodily. Batůžek nakonec skončil u mne, z nostalgie jsem si ho přivlastnila pro své děti a nakonec z něho vznikl „stabilní batůžek do lesa“. Jsou v něm různé atlasy, poznávací vějíře a určovací klíče, kelímkové i obyčejné lupy.
Atlas rostlin a atlas ptáků jsou za mne klíčové. Kdysi jsem pořídila Svět rostlin, výborný atlas, který už bohužel není k sehnání. Kdyby byl, okamžitě kupuji, abych měla druhý až se mi tento můj stařešina rozpadne. Pokud byste ho někde objevili, neváhejte ani na okamžik.
Naštěstí je na trhu spousta jiných atlasů rostlin a i mezi nimi lze vybrat šikovné kousky.
Jak vybrat atlas rostlin
Určitě by měl mít členění podle barvy květů a dále podle jejich tvaru (např. fialka x sedmikráska).
Pokud volíte mezi atlasem s fotkami nebo s kresbami, volte kresby. Ilustrátor by měl nakreslit rostlinu se všemi jejími typickými znaky, tedy například chloupky na listech či stonku, žilnatina listů, lístečky přímo pod květem (kališní lístky). Na fotce se takové detaily zachycují výrazně hůř. Je možné, že některé typické znaky nebudou příliš patrné a celkově bude rostlina splývat s okolní zelení.
Informací o rostlinách tam nemusí být mnoho. Mě vyhovuje stručný popis rostliny (přeci jen se ujistím, že to je ona), typická stanoviště (les, u rybníka atd.) a výskyt (běžná, chráněná).
Osobně mám špatnou zkušenost s klasickými klíči, tedy knihou, kde se pomocí mnoha a mnoha rozlišovacích znaků máte nakonec prokousat k názvu rostliny. Spousta písmenek, ve kterých se člověk ztrácí a žádné obrázky. Mám pocit, že jsem tento proces nikdy úspěšně nedotáhla až do konce. A to mám přírodovědné vzdělání, ne přímo botanické, ale nějaký semestr či dva jsem botaniku měla a pár latinských názvů si stále pamatuji.
Při rychlé rešerši současné nabídky mě zaujala kniha: Co tu kvete? Originální průvodce přírodou z roku 2021.
Případně na Trhknih.cz se dá sehnat atlas stejného názvu z edice Průvodce přírodou z roku 2001: Co tu kvete?
Obě mi na první pohled a zběžné on-line prolistování připadaly dobré a kvalitní. Ale neberte to prosím jako kompletní hodnocení atlasů rostlin na dnešním trhu. Je možné, že jsem ještě lepší kus někde přehlédla.
Z této edice (Průvodce přírodou) mám atlas ptáků (Ptáci lesů, luk a polí) a jsem s ním také spokojená. Jsou zde fotky nejen ptáků, ale i jejich hnízd a vajíček. Když jsme loni na jaře našli kropenatou skořápku, dokázali jsme s pomocí tohoto průvodce určit, kdo se z ní vyklubal. Chybí zde vodní ptáci, kteří mají samostatnou knihu.
Ze stejné edice doporučuji i atlas motýlů. Opět fotografie, ale kde je potřeba doplněné kresbou. U velké části druhů je také fotka nebo kresba housenky.
Obecně u zvířat jsou fotky dostatečně jasné a typické znaky dobře viditelné. Případně mohou být upřesněny v textu.
Dále jsem pořídila různé poznávací vějíře. Jejich předností je velikost a váha (celkově skladnost, vejdou se do kapsy), přitažlivost pro děti (rozevírání vějíře je zase něco jiného, než listovat knihou) a pěkné zpracování.
Nakonec mám také nějaká rozkládací leporela, ale ta pokrývají jen malou část druhů. Jsou spíše pro podnícení zájmu, než jako pomocník při určování. Málokdy jsme měli takové štěstí, že druh, který jsme chtěli určit, byl v leporelu opravdu uveden.
A ještě k samotnému zkoumání. Lupy jsou báječná věc. Nejprve jsem pořídila velkou kelímkovou lupu, ale kelímek jsme bohužel rozsedli a lupa z víčka vypadla. Zkusila jsem ještě takové malé, které jdou zavěsit na krk. U těch rozsednutí nehrozí, děti baví chytat mravence, ale přes tu lupu není až tak dobře vidět. Nakonec jsem pořídila v papírnictví klasické „detektivní“ lupy a s nimi jsme spokojení.
Radosti
Ještě se zmíním o radostech, jak jsem je v myšlenkové mapě nazvala. Mám tam švihadlo, které může být herní pomůcka, ale hlavně ho mám pro sebe a svoji fyzičku. Zjistila jsem totiž, že deset skoků bez chyby není úplně sranda a snažím se s tím něco dělat.
Bublifuk je jasná věc, bubliny má rád snad každý. Jen pozor, pokud je hráčů více a někoho napadne ničit bubliny klacíkem. Hrozí pak nepříjemné zranění.
A poslední, o čem chci napsat, je moje kouzelné kukátko. Je to takový krasohled, který však místo korálků má rybí oko a je v něm vidět reálný svět, na který jej zaměříte. Když se do něj díváte, otáčíte kukátkem, či se točíte kolem své osy, jste naprosto přítomní. Jinak to nejde. Vidíte ty úžasné tvary a barvy, které se každým okamžikem mění. Nejde to příliš zachytit, natož popsat. To se musí zažít!
Inspirovala jsem vás? Co si s sebou zabalíte do lesa příště? Napište mi na mail katka@katerinaroschova.cz nebo na facebook: Nebojme se nudy v lese.
Baví mě tvoření her a programů pro děti a už několik let se specializuji na environmentální vzdělávání. Díky tomu pomáhám rodičům a dětem chápat přírodu jako přirozený prostor pro zkoumání a dobrodružství, aby mohli poznávat přírodu přímo v přírodě, hravě a s lehkostí.
Více o mé cestě s dětmi do lesa si můžete přečíst zde.
Inspirujte se pro vaše cesty do lesa v průvodci: Nebojte se nudy v lese